Notebooky pro školy a žáky

Náš hodný stát nás připravuje na výuku školního roku 2020/2021. Školy dostanou dotace na nové notebooky, pro jednoho učitele za 20 000. Ukazuje se, že náš stát neumí moc dobře počítat.

Opravdu potřebují studenti notebook za 20 000? Copak oni potřebují NTB s I7? Hromadný nákup slušné techniky by ušetřil minimálně 1/3 z 20 000. Kantoři tak dostanou opět nesmyslně předraženou techniku, školy si opět povinně budou muset koupit pro tento účel nevyužitelné programové vybavení a nejrůznější spřátelené školící firmy budou opět objíždět školy a dělat z kantorů nesvéprávné počítačové anafabety. Někteří učitelé by si taky měli uvědomit, že výuka na dálku neznamená nedělní zaslaní úkolů na tři dny dopředu.

V roce 2018 bylo v MŠ, ZŠ a SŠ celkem 135 000 učitelů. Vynecháme MŠ a řekneme, že zbytek 100 000 učitelů. Při nákupu přístrojů v hodnotě 20 000 Kč (btw nikde není řečeno jestli s nebo bez DPH) nám to vychází na 2,0 mld Kč pouze pro učitele.

Jak potom budou řešit počítače pro lidi ze sociálně slabých rodin? V ČR je cca 1,3 milionu žáků na SŠ a ZŠ i kdyby jenom 10% z nich potřebovalo adekvátní počítač, je to dalších 130 000 notebooků.

Kde na to vláda vezme peníze z alokovaných 1,28 mld Kč, když tyto peníze nestačí ani pro všechny učitele? A to vůbec nemluvíme o připojení k internetu ve všech domácnostech o licencích na softwary jako jsou antiviry a samozřejmě IT zaměstnance, kteří budou o ty stroje nějakým způsobem pečovat.

Přitom by stačilo jediné – myslet. Jak už jsem psal v předchozím článku: Díky dotacím se starý pc většinou musí vyhodit a nakoupit tam jiný a v několika případech od konkrétního výrobce, což je jedna velká černá díra na peníze. Proč tyto zařízení nevyužít pro studenty a děti ze sociálně slabších rodin?

Cílem je prý zajistit digitální učební pomůcky nejen pro učitele, ale zejména i pro sociálně znevýhodněné žáky a žáky z vícečetných rodin, jimž by měla být škola schopna v případě potřeby potřebné ICT vybavení zapůjčit. Zajímavá myšlenka, ale zapůjčit? Oni si myslí, že ho dostanou zpátky? A pokud jo, v jakém stavu? Vyhozené peníze, nás všech. Nemluvě o tom, že pořád jsme Češi a ne každý je slušný a kdejaký nepřizpůsobivý dostane pc a ještě toho dne ho prodá. V sociálně slabých rodinách se peníze na cigára, mobil a PC (na hry) vždy najdou. Takže bych neměl strach, že nějaké dítě nebude mít PC.

Hardware, který zvládne online výuku, se dá koupit za pár kaček. Ono je dokonce v zájmu dětí, aby to byly plečky, co na nic jiného nejde použít a nebudily tak zájem problematických příbuzných. Mnohem větší problém je připojení.

Nabízí se tedy otázka – jak chce škola zajistit připojení? Většinou je problém konektivita, ne vybavení, tam kde mají do vesnice 100Mbit linku na 300 domů, je nový laptop k ničemu. Když se všichni připojí, tak to nepojede. Zase všechno napůl. Jak škola zajistí připojení? Bude mít i dotace na datové sim? A opravdu se jim pak ty sim od žáků vrátí? A i kdyby, mobilní data jsou neuvěřitelně drahá a omezená. Celé tohle jsou opět populistické žvásty, kdy si lidé řeknou: “Tak oni přeci pro nás něco dělají, tak jim dáme ve volbách šanci.” Chyba! Lidé zapomínají a politici na tohle hřeší. Nehledě na to, že miliarda je opravdu málo na tento populistický krok. Dnes nemá internet a počítač mizivé procento žáků. Když se nechtějí učit, ani laptop nepomůže.

Další problém a většinou ten největší - tiskárna:

Internet a notebook má dnes skoro každý, ale tiskárnu a skener už každý ne. V době, kdy se výuka konala na dálku jsem se setkal s problémem, který řešila většina rodin - tisk a skenování domácích úkolů. Opravdu? Takhle se šetří naše lesy? Chápu, že některé úkoly online na pc dělat nejde, ale učitelé by měli přihlédnout k tomu, že ne každý má doma tiskárnu. Většina rodin si musela sraze tisknout úkoly v kopycentrech nebo u známých s tiskárnou, pokud nějaké měli.

Na závěr samozřejmě: “Nikdo nikoho nic nenaučí, to musí každý sám.” – J.A. Komenský. Tělocvikář bude po internetu známkovat stoj na hlavě a správně vytrčené nohy, skok plavmo do postele či dvoutakt na lustr…